• TIZIANA TERENZI: Maremma (v lese na pobřeží)

Když jsme se s Deradem poprvé předloni setkali v Bologni s Tizianou Terenzi, tak jednak nás zaujala nefalšovaným čistě italským zjevem, Derad dovysvětlí, a druhak se nám zalíbily její vůně. Složité kompozice, plné luxusních klasických složek, učesané, vypiplané. Profesionální, promyšlené. A vedle donny Tiziany nenápadné. Tehdy jsme si vybrali každý jeden parfém k testování: já XIX March a Derad Lilipur. Pak jsme na ni trochu zapomněli a mne teď docela překvapil její masívní nástup na český trh – má tady oficiální distribuci, prodává se v kamených shopech, na netu… Na #nicheTour Parfums byla k dispozici Maremma a tak jsem ji z čiré nostalgie zapsala na seznam vůní k vyzkoušení. Zkusila na papírek…a zbytek příběhu je tady. Jenže co se do něj už nevešlo je, že jsem si na rozloučenou nechala pod dojmem papírku stříknout do loketní jamky, a pak celou noc čichala k paži, protože se z ní linulo něco dost dobrého a navíc velmi povědomého. Po sprše! Na rozdíl od ostatních niche siláků, které jsem tam ten den zkusila, ještě ráno jsem ji cítila. No prostě…ve čtvrtek jsem zase parkovala před Florentinem: “Zlejte mne Maremmou!”

Derad si vybírá Lilipur.

SPOILER: Maremma je zvláštní přírodní park na pobřeží jižního Toskánska, v okolí Grosseta. Přírodní lokalita, která se úplně vymyká tamnímu charakteru. Vypadá jako nedotčený prales, ale jde o uměle vytvořenou krajinu, jejíž “výstavba” skončila až po I. světové válce. Bažiny v okolí velkých toskánských měst, plné komárů a malárie, zahnaly obyvatele na kopce, kde vyrostla města. V bezpečí suchých kopců toužili po přístupu k moři a výstavbě přístavů, nesoucím bohatství. Proto rozbahněné pobřeží začali v 19. století kultivovat. Vykopali desítky kilometrů odvodňovacích kanálů, vysázeli tisíce dovezených pinií. Když se po sto letech podařilo bažiny definitivně vysušit, situace se změnila – náklady převážela železnice a letadla, středem Itálie se natáhla dálnice. Myšlenka lodní dopravy byla mrtvá. Za sto let z divoké mokřiny vyrostla překrásná divoká středomořská příroda, lemovaná dvaceti kilometry divokých, nedotčených pláží. Příroda se sto let bránila – a ubránila. Je to vlastně paradox, že jedno z posledních panenských míst italské přírody vytvořil člověk. Člověk vítězství uznal a přírodní park Maremma dnes můžete navštívit za poměrně přísných podmínek (omezené vstupy, povinní průvodci, sezónní uzávěry, cestování busy). Jeďte. Načuchat si parfémy v přírodě stojí to za to.

Všude v Itálii u moře to teda nevoní.

• Brutální ráno

Maremma začíná probuzením v lese. Je mi fuk, jaké to probuzení je, nesnáším vstávání a ranní Maremma je mi taky dost protivná. Silná, ostrá, tmavě zelená změť bylin s mentolovou příchutí. Pozadí tvoří hezké, suché, kakaové dřevo. Žádné kakao do hrníčku ke snídani: kakaový bob vysušený sluncem. Poloviny ale stojí proti sobě; sladce dřevitá část (ta “menší” polovina) je příjemná, kultivovaná, opracované prohřáté dřevo. Člověk pracuje v lese. Jenže jen statuje zelená hemisféře, divoké jako ta bažina před tím, než ji vysušili.

Zeleň sama o sobě by sama utáhla pořádný chlapský parfém. Když budete hledat kosatec, musíte se podívat do zelené houštiny, kde ho najdete jako mrkvová semena a nať, nemá obvyklou pudrovou podobu. Urputná, vlhká hořká pačuli je absolutně dominantní, ale hnilobný odér  je potlačený nečím ještě horším – oudem. Navíc se v houští skrývá jedna záhada: ten prlivý mentol. Nic takového ve složení není. Jediná jmenovaná výrazná bylina je andělika, té to ale není podobné. Celkově je to fakt husté. Hustý pralesní podrost.

Na mě je ten úvod to hrozně moc moc a části se mi nezdají vyvážené. Dřevitá je pro mne málo dřevitá, mdlá a slabá, zelená je moc zelená a kyselo je moc kyselé. Tady se prostě nechytám. A navíc mám neodbytný a rozčilující pocit deja-vu, že tohle už jsem někde viděla, a několikrát…

• Ospalé odpoledne

Trvalo mu to asi hodinu, ale pak se sluníčko probralo a začalo ohřívat lesíček, do akordu se přidává lehounce nějaké vodnaté ovoce, zeleň prosychá a zleniví. Pořád je sice cítit disharmonická máta, ale přidává se lahodná, gurmánsky sladká, mléčně vanilková vůně. Mysorský santál! Vzácný zakázaný mysorský mléčný santál, akord složený kdoví z čeho, asi z pryskyřic a ylang-ylangu, ale je důvěryhodný. A od té chvíle se obě hemisféry srovnají, opustí prales i bažinu a vydají se společně do salonu. A od té chvíle jsme přítelkyně. (A v tu chvíli, kdy jsem si uvědomila gurmánskost, mi došlo, s kým je Maremma příbuzná: si-do / Reminiscence. No jasan! Ségry.)

Tady jsem se začala zamilovávat. Mysorský santál je velmi zvláštní složka: úplně něco jiného, než běžný santál. Dřevitý rozměr obou santálů je stejný, ale tam, kde normální santál disponuje cukrem-medem-karamelem, tam má mysorský teplé vanilkové mlíčko. Pokud jste ho nikdy dřív nezkusili, myslím, že ho ve vůni nedokážete identifikovat. Já jsem ho dlouho považovala za mandlové nebo kokosové mlíko. Je těžké ho namixovat, pravý už nepotkáte, a tak se moc nepoužívá. A když ano, tak bývá obklopený málo složkami, aby vynikl. Najdete ho třeba v Dries van Noten / Frederic Malle (a přečtěte si pozorně úvodní větu recenze, ani jsem nevěděla, že mám schopnost měnit budoucnost. Už si budu dávat pozor, co tady napíšu).

Od této fáze už jde v podstatě jen o boj ženského sladce teplého mléčného a mužského drsného principu.

Vzorník vůní svíček a mýdel.

• Konejšivá noc

Ženské nakonec zvítězí, to se ví. Ale s mysorským santálem, který by bez zeleně byl sám dost nudný, si užijete celý den a noc. Při té finální jemnosti má neuvěřitelnou výdrž. Ostatně všechny vůně Tiziana Terenzi prodává v koncentraci “extrait“.

V závěru už je santál vyloženě vanilkový. Nepřekročí hranici ani ke gurmánce, ani k orientu. Vlastně je pořád uvěřitelně evropský. Příjemná, kultivovaná, nekonečná a neobvyklá vůně. Láska z rozumu. Na Parfums.cz vůni Maremma/Tiziana Terenzi pořídíte za neuvěřitelnou cenu: 2.609Kč/100ml – extrait takhle vzácné vůně pod mým “limitem niche slušnosti” 1ml/1€? Zázraky se dějí. Předpokládám, že nabídka je dočasná, kupovala bych bleskem.

Hromada složek – hromadu z nich tam taky doopravdy najdete.
Zdroj: Tiziana Terenzi web

• Gurmánka, nebo ne? Porovnání s Reminiscencí (a Chanel No. 19)

Nedá mi to, abych ještě nepostavila vedle sebe obě vůně. Si-Do je moje favoritka v gurmánské řadě Reminiscence, ale vždycky se mi zdála málo gurmánská. Nicméně až jsem si uvědomila ten gurmánský vanilkový santál v Maremmě, tak jsem si konečně vzpoměla. Ty vůně jsou v podstatě “stejné”. S tím, že (hodě dobré) Reminiscenci chybí ta první a poslední část – prostě je výrazně jednodušší a nabízí jen ten prostředek. Já ji docela ráda nosím, pačuli v ní snesu narozdíl od jiných parfémů, je učesané a ve spojení s kosatcem přijatelné (manžel ji nesnáší).

“Stejné” jsou především v té stavbě: v Maremmě kontrast zelené složky mátové pačuli a mléčného santálu; v Si-Do kořenitá kosatcová pačuli a proti ní moučníková vanilka. Jiné složky, téměř stejný výsledek a shodný dojem na diváka. Překvapila mne v mojí recenzi Si-Do zmínka o Chanelovském kosatci. Mohl být tedy i v Maremmě – a když se zamyslím, tak ta zelené složka na začátku skutečně poněkud drsnou No.Devatenáctku může evokovat.

Když srovnám Maremmu a Si-Do melodramaticky, bude to asi tak: probudíte se ráno v červnu na pobřeží Středozemního moře někde v Toskánsku, sednete si na terasu penziónku s výhledem na vlny a dáte si ke snídani pravou parmskou šunku s čerstvým mlékem od krávy, pijete espresso a koukáte na racky. To je Maremma. Nebo: probudíte se ráno v červnu o víkendu doma v Táboře v Klokotech, sednete si na svoji zahradu a manžel vám přinese sušenou šunku, koupenou v italském shopu, uvaří vám skvělé nespresso s mlíkem Amálka a vy koukáte, jak vám to na zahrádce všechno hezky bují a kvete a posloucháte kosy. To je Si-Do. Oba zážitky jsou dobré, dělají radost, ale rozdíl tam je. Jeden je velkolepý, mořský; druhý příjemný, skromný, domácký.