GUSTAVE EIFFEL: od Panamy po Hanoi

Víte že Gustave Eiffel nenavrhl jen Eiffelovu věž v Paříži? Že má na kontě mnoho úžasných staveb po celém světě? Já jsem to tušila, ale kolik toho bylo a v jakém rozsahu, to mě překvapilo. Od viaduktu v Portu, přes bránu v Panamském průplavu a mnoho dalších, až po skelet Sochy svobody. Všechny jeho stavby jsou dnes chráněny jako památky a jsou častým turistickým cílem.

Vnuk Gustava Eiffela, Philippe Coupérie-Eiffel, pravidelně pořádá akce, věnované slavnému dědečkovi. Zároveň si zaregistroval ochrannou známku “Gustave Eiffel”, pod kterou vyrábí třeba víno na svých vinicích v Bordeaux. Také ale bojuje ve vleklých soudech o používání značky, třeba se stavební společností, jejímž spoluzakladatelem Gustave Eiffel byl. Ochranu názvu Philippe postupně rozšířil snad na všechny oblasti možného použití, včetně oblasti kosmetiky a parfumerie.

V roce 2016 tak mohl vzniknout projekt, na kterém se podílí společně s firmou Robertet, jednou z “velké sedmy” výrobců parfémových a dochucovacích složek a zároveň zaměstnavatel parfumérů. Logické spojení i z toho důvodu, že jedna z továren Robertetu, ta v Grasse, byla navržena právě Gustavem Eiffelem.

 

Gustave Eiffel

 

Značka parfémů Gustave Eiffle byla poprvé představena na výstavě Esxence 2017 v Miláně a mě zaujala jejich expozice, evokující Eiffelovy stavby. I flakony, jejichž návrhářem je sochař Cosimo Greco, jsou reminiscencí jeho viaduktu v Portu a věže v Paříži a každá vůně z kolekce navíc jménem připomíná některou ze staveb.

 

Bois de Panama (Sidonie Lancesseur)

Bois de Panama, věnovaná bráně Panamského průplavu, mi byla svým charakterem hodně povědomá. Broskev, santal, koření, fialka … co by to tak mohlo připomínat? Docvaklo mi to rychle – Feminité du Bois. Taková uhlazenější, jemnější a kultivovanější Feminite.

Nejzajímavější mi připadal na vůni asi její začátek, kde dominuje kombinace broskve a fialky. Velmi povedený a originální start. Zanedlouho je ale rendez-vous broskve a fialky postupně zasypáváno kořením: trochu skořice pro příjemnou tělesnost, trochu více kardamomu a malá závěj muškátového oříšku.

Přes koření se pak vůně přehoupne do dřevité polohy tvořené hlavně santalem a cedrem, kde si ale ještě dlouho zachovává i ten ovocný nádech a také semišovou hebkost z fialkových lístků.

A přesto, že stoprocentně vím, že ani fialka, ani broskev, ani ten santal, v tom doopravdy nejedou, tak Sidonie Lancesseur odvedla krásnou práci. Nedrhne to, netahá za nos a rozpíná se do prostoru silou menšího jaderného výbuchu.

Bois de Panama se mi líbí hodně. Cena už ale méně. 125 EUR za flakon je za mou psychologickou hranicí.

 

Gustave Eiffel

Porto Vintage (Dorothée Piot)

Ve vůni věnované viaduktu v Portu vás uvítá velmi realistický kandovaný hořký pomeranč.

Jenže pak to vůně vezme kamsi za roh do China Townu. Četla jsem někde, že by to měla být vánoční kompozice. Já si nemůžu pomoct, ale vánočního v Porto Vintage neshledávám nic a gurmánského, vyjma krátkého úvodního pomeranče, také ne. Místo toho cítím těžký vlhký vzduch prádelny sousedící s čínskou jídelnou, kde se někdo zoufale snaží přerazit pachy pomerančovým osvěžovačem vzduchu a vedle právě otvírají čerstvou várku naloženého zázvoru.

Ve složení je uváděn Grand Marnier. Když ale jde o Porto, proč ne portské víno? V Portu jsem byla a jako China Town rozhodně nevoní. Grand Marnier jsem taky pila, ale v tomhle mišmaši ho nenacházím ani náhodou. S Porto Vintage jsem se hodně minula, netvrdím ale, že to není kvalitní vůně.

 

Gustave Eiffel

 

Lotus de Hanoi (Sidonie Lancesseur)

Pokud to máte nastaveno tak, že s příchodem jara dostáváte chuť na jásavé květinové vůně, pak je Lotus de Hanoi ta pravá. Já sice nevím, jak voní lotos, ale předpokládám že tak, jak hlava téhle vůně. Svěže zeleně s lehkým dotykem vodních tónů. Aquatické vůně obvykle nevyhledávám a Lotus de Hanoi je uváděna jako aquatická, tak jsem k téhle přistupovala s nedůvěrou. Ona ale akvatická téměř není, spíše jemně, pastelově květinová.

Kromě frézie nejsou další květiny detekovatelné, jasmín, nebo lilie vůbec necítím. Spíš takovou květinovou melanž s pižmem, které je ale velmi lehké, neobtěžující.

Oproti předchozím testovaným vůním, které jsou robustní, plné a rozpínavé, je Lotus de Hanoi jemná a křehká. Je opravdu jako jarní vánek, co kolem vás proběhne, když vyjdete v dubnu na zahradu.

Tahle její jemně květinová poloha se v podstatě nijak zásadně nemění a vyprchá během dvou tří hodin do neurčitého, sotva detekovatelného tělového základu. Takže jestli chcete být za vílu, je tohle pro vás to pravé.

Ovšem nevím, jak jsou na tom víly s obsahem peněženky. 125 éček za edp (a 250 za extrait) je podle mě za tuhle pěkně poskládanou a příjemnou, nicméně nijak zásadně objevnou, vůni hodně přemrštěná. Jarně květinových vůní s delší výdrží najdete všude plno za pár peněz.

Gustave Eiffel

New York Liberty (Sidonie Lancesseur)

Ha! Kosatec! Super. Kosatec můžu v téměř všech podobách. Jak jsem nedůvěřovala Lotus de Hanoi, tak jsem vkládala velké naděje do kosatcové New York Liberty.

Ale tady bohužel nastala ta výjimka z pravidla. Tenhle kosatec teda ne. Tahle vůně se evidentně snaží ztvárnit kosatec celý, do kořene až po květ, ovšem za pomoci brutálně průrazných nástrojů jako je ostré bílé pižmo a kašmeran.

Nosorvoucí chemický koktejl.

 

Parfémy Gustave Eiffel v Evropě v podstatě nenajdete. Je to projekt zaměřený na trhy v Rusku a na Blízkém východě. A řekla bych, že ani není moc důvod pídit se po nich. Nepřináší nic objevného ani zajímavého.

 

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..