• Královny ESXENCE 2014
Letošní, šestý svátek niche a art parfumerie, výstavy parfémů Esxence 2014 se konal v nových prostorách Triennale Milano. Z předválečného paláce v širším centru Milána se přesunula na veletržní výstaviště. Jakoby s opuštěním intimity uzavřených prostor starého domu ztratila i eleganci a spiklenectví parfémové komunity a radost z vůní, kreativity.
Komercionalizace akce asi prospěje malým značkám, dozví se o nic více zákazníků, dodavatelů, novinářů. Z jejich prezentace byla ale cítit úporná snaha zaujmout obchodníky a distributory; jen distributory, a nezdržovat se novináři, zákazníky, publicitou (poprvé v životě jsem zažila, že mi u dvou stánků přes press-pass na krku zakázali fotit jejich výjimečné a skvostné výrobky). Chyby začátečníků.
Tenhle dojem prohlubovala neúčast matadorů, renomovaných značek, které se přesunuly pod vlajkou Campomarzio70 do reprezentativních prostor elegantního historického paláce na pěší zóně Via Dante v srdci Milána, a to, že maskot Andy Tauer zůstal sedět doma, v Curychu. V souhrnu to vypadalo, že na Esxenci jsou ti, kdo ještě nemají smlouvu s nejvýznamnějším italským distributorem Campomarzio70 a ti šťastnější byli na Via Dante. Na rozdíl od mé první Esxence v roce 2011 byli pořadatelé profesionálnější a vystavovatelé amatérštější. Před čtyřma rokama měli všichni parfuméristi pronajaté italsky mluvící promotérky; letos mnoho z nich nemluvilo ani anglicky. Což znamenalo: zajímavé top značky tady nebyly; ale dalo se potkat pár malých nových značek, začínajících vykulených producentů (a to já mám moc ráda) a pár starých dobrých nezávislých. Jen Vero Kern byla všude, tam i tady, což je príma, protože její nová vůně ROZY je fantastická.
Esxence, výstava niche parfémů?
Letošní Esxence byla asi poslední, které jsem se účastnila. Niche sektor se rozvíjí organicky a neorganizovaně, takže novinky jsou leckdy dříve v parfumeriích a setech vzorků na netu, než na výstavách. A příjemné popovídání s parfuméry mezi chaotickými davy lidí skončilo ve chvíli, kdy se na kafe stojí hodinová fronta. Dokonce můj oblíbený promotér od Roberta Pigueta, co vypadá jako můj brácha, mi odmítl fotku z důvodu že vypadá hrozně, protože je hrozně unavená (jo, bylo to vidět) a téměř se u toho rozplakal.
Mnohem více mi vyhovují malé, začínající, nezprofanované výstavy (jako Global Art of Perfumery v Berlíně) nebo komorní akce, jako byla ta loňská Ephemeral Showcase v Bologni, pořádaná jen tak pro radost Antonia Gardoniho.
Přesto byla Esxence príma, taky díky přilehlému výletu na Murano a Burano, což mne dobře naladilo a nepokazil mi to ani fakt, že při nakládání auta upustil Žaba zrcadlovku na zem, což odnesl objektiv a nadále ostřil zcela náhodně. Tentokrát tedy budou fotky ještě horší než obvykle, berte to tak, že vám ponechávám prostor pro fantazii.
Jaký byl hlavní trend Esxence? Nevím, jak to vnímají muži a distributoři; pro mne byl letošek ve znamení žen. Jakoby se chlapi stáhli do pozadí a začali se starat jen o byznys a ženy začaly tvořit. Potkala jsem staré známé Rosu a Elise z Couquilette a Valentinu Giordano z My Inner Island. A potkala jsem taky spoustu nových kreativních holek, ze kterých padaly nápady a hýřily novinkami. To jsou moje královny Esxence 2014.
Coquilette Paris
O Rose a Elise jste tady četli už tolikrát, že si musíte připadat jako jejich kamarádi. Rozverné holky byly krásné jako vždycky, navlečené v nádherných modelech, lodičky, kabelky, ondulace, šminky, no však víte, že na to trpím.
“Roso, jaktože jste tady a ne na Via Dante?”
“Nevím. Nechápu to. Jsme od začátku v Jovoyi, prodáváme litry v Emirátech, v Paříži…ale nemůžeme se dostat do distribuce v Západní Evropě.”
“Nebojí se vás muži?”
“Aha…..?”
Moje recenze jste tady už mohli číst, ale přítel Derad se obětoval a přislíbil připravit pět nových posudků. Jsem zvědavá, jestli se v názoru někde potkáme. K mému překvapení, při rychlém prozkoušení se mi zdají všechny mimo Tan-Tan mnohem sladší, než před rokem a půl…
Maria Candida Gentile
Uhrančivá žena vypadá jak krásná zelenooká Corinne Touzet (tu znáte) a když mluvíte, laseruje vás těmi smaragdovými reflektory až do centra mozku. Nikdo si netroufne jí lhát.
V Milánu představovala svoje dvě nové vůně Noir Tropical a Finisterre, z nichž první je zajímavá gurmánka a druhá konečně zase jednou pořádná slaměnka. Maria Candida tady bude co nejdříve, na recenzi jejích vůní se vyloženě těším.
My Inner Island
Maličká krásná Valentina, vyučená na operní zpěvačku, je moje hrdinka No.1. Nejen, že sebou na všechny výstavy a akce tahá sympatického manžela a šestiletou holčičku, čímž mi připomíná naši rodinu, ehm, (a jde to!), ale krátce před Exsencí se jí narodil kluk. A to je úplně zupa!
Díky tomu Valentina nebyla tak útlá jako obvykle, a na naší společné fotce tentokrát nevypadáme jako obryně Stáňa s Krátkozrakým Svěrákem. Valentina pokračuje ve své exkluzívní slané linii, na každou akci má vymyšlenou pěknou dekoraci ze soli, tady to byl svítící slaný řetěz. Hlavní hvězdou prezentace byl COCCO E LIMONE, slaný kokos, první z nové linie tří ostrovních jedovatých tvorů. Neochutnali jste ještě osolený kokos? Tak si počkejte na recenzi, protože to stojí za to.
Vanessa Tugendhaft
Koho by napadlo, že dlohovlasá modelka v džínách, co si SMSkuje za pultíkem, je Vanessa Tugendhaft, dědička diamantového impéria a autorka šperku, který si Madonna i její Lourdes připnuly na ruku a posledních pět let jej už nesundaly?
A Vanessa teď po deseti letech dostala nápad, jak propojit dvě svoje lásky: diamanty a vůně. Mně se nápad ohromně líbí a proto taky Vanessa je tady.
Friedemodin
Dvě spolužačky z vysoké, Němka Nina Friede a Švédka Elisabeth Modin, se rozhodly založit si voňavou značku. To by nebylo nic tak ojedinělého, protože spoustu mladých značek založila řada bohatých dětí ze západní Evropy a je to hop-trop.
Jenže holky mají promyšlený marketing se zlatým klíčkem od vrátek bájných zahrad v logu, přes prezentaci ve skleněných mýdlových bublinách až po dokonalé tiskoviny, a Elisabeth je taková něžná víla, které věříte, že vám povídá o vůni, kterou právě našla na zahrádce na tajném místě před chvílí zamknuté zlatým klíčkem a že na jejích bosých nohách ještě neuschly kapky rosy, že jsou mezi královnami taky.
Mimo parfémových se na Exsenci objevila velká kosmetická novinka: CARON představil ucelenou řadu dekorativky. Nejen, že to všechno bylo rokokově roztomilé, načechrané a růžové, ale barvy jsou pastelové a STUDENÉ. Rozumíte tomu? Většina šminek pracuje s teplými odstíny, které se náramně hodí k pleti Italek a Francouzek. Třeba italská PUPA vůbec nevyrábí studené barvy. Caron je má – všechny barvy studené a světle pastelové. Kosmetika pro bledé měsíční dívky, i pro mne.
O ostatních novinkách se postupně dozvíte tady v článcích. Zatím se pokochejte atmosférou akce a hádejte, ke které fotce bude recenze.
Já tě chápu, že se ti to nelíbí. Ty jedeš vychutnávat, užívat, objevovat a hledat poklady. A to se opravdu na takovém veletrhu nedá. Jezdila jsem takto do Frankfurtu na Heimtextile, chtěla jsem omakávat textil, fotit, sedět a jen hledět na ty super nápady a všichni chtěli jenom kšeftovat. Sice to chápu, od toho veletr je, ale není to už pro mě.
Na recenze Marie Candidy se taky těším, protože ten vzorek Sideris, cos mi kdysi ukazovala, ten mi utkvěl v hlavě s tím, že tuhle nádheru jednou musím mít. Takže té taky fandím.
Jinak tu komercializaci bych jim nevyčítala, všichni to nakonec potřebují prodat, ne. Z čisté radosti z kreativity se to asi dlouho financovat nedá při cenách surovin.
Tu já jim nevyčítám…jen se jí nebudu účastnit. Projít si uličky nacpaného výstaviště s mini stánky nacpanými na sebe, kde není možno si v klidu popovídat, je podobné zážitku prolistování katalogu. A vidět každý rok Miláno taky není úplně kultivující zážitek… Dám přednost míň komerčním akcím v krásnějších městech. Jedu na kvalitu, ne kvantitu, chápeš…