• Londýn, den poslední:Les Senteurs a kam že Temže vlastně teče?

Víte, jak se v Londýně ubytovat nejlíp? Pokud už máte věk batůžků, hostelů a divokého spaní v parcích a pod mosty za sebou, je vás víc a netoužíte po snídani, sestávající z vajíčka, proužku připálené slaniny a studené kávy, objednejte si apartmán. Jedinou nevýhodou tohoto typu ubytování je, že nemá recepci a pro klíče si tudíž musíte napřed někam zajet. Zato máte pak pro sebe regulérní byt. My měli velký třípokoják s dvěma ložnicemi, dvěma koupelnami, kuchyní, obývákem a vůbec vším, co bylo potřeba. I fén jsem našla v šuplíku, bohužel až v den odjezdu. Jediné, co tam chybělo, byl nějaký pořádný nůž. Nevím, jestli to bylo nějaké bezpečnostní opatření, ale chleba na snídani jsme si museli pižlat nožem kulatým příborovým.

Kus apartmánu s mými úlovky

Při odchodu prostě vypnete topení a hodíte klíče do schránky. A někdy vám i nabídnou úschovu zavazadel zadarmo, jako nám. On ten Londýn je celkem dost drahý město a i ta nádražní úschovna vás vyjde v přepočtu na nějakou tu stovku. Doprava to samý – jednorázová jízdenka na městskou hromadnou pro jednoho vychází při současném kurzu cca na 150,-Kč. Proto je výhodné si zařídit dopředu přes internet tzv. London Pass ve kterém jsou vstupy na většinu atrakcí plus doprava včetně jednoho dne na lodi. Přikoupili jsme i Dining Pass, ve kterém mělo být ve vybraných restauracích jídlo s výraznou slevou. Problém byl, že těch restaurací moc není a ty které jsme zkusili byly a) zavřené b) zrušené c) moc daleko.

Poslední den jsme teda hodili klíče do schránky a vyrazili na  plavbu po Temži směr Greenwich.

Malá zeměpisná vsuvka: Je asi všem jasný, že řeky pramení ve vnitrozemí a tečou směr moře. Severní moře je od Londýna na východ, Temže ústí do Severního moře, tedy teče ze západu na východ. Greenwich je taky na východ.

Logicky z toho vyplývá, že jsme měli plout po proudu. No, jenže nepluli. Celou dobu jsme se plahočili proti proudu – bylo to jasně vidět, z kterého směru voda naráží do mostních pilířů a dalších překážek. Tak to by byla první řeka, která teče z moře do vnitrozemí. Můj drahý choť nevynechal příležitost a snažil se mi zcela rozbourat orientaci tvrzením, že když plujeme proti proudu, musíme přece plout na západ a že Greenwich je tudíž na západ. Málem mě dostal, ale pak mi to docvaklo – byl příliv.
Teď jsem si o tom i něco přečetla: Londýn je už tak blízko moři a příliv je tak silný, že se prostě proud řeky otočí. Výrazně taky stoupne hladina, což má někdy za následek povodně (za Londýnem, v Teddingtonu, jsou proto postavené obrovské protipovodňové zábrany). Voda v Temži je vlivem přílivu mírně slaná a občas do ní zabloudí i velryba.

Manžel mě tak vytočil, že jsem u Toweru vystoupila. Ne, kecám. V Greenwich už jsem byla a nestihla bych před večerním odletem třetí svůj důležitý cíl. Takže jsem se vylodila a vyrazila zpátky, směr Les Senteurs.

Les Senteurs je parfumerie zaměřená na niché značky. Abyste lépe pochopili mé rozpoložení, když jsem tam přišla, vězte, že jsem zatím v žádné takové nebyla. Salon de Parfums v Harrods nepočítám, to je spíš exkluzivita, než niché a je roztříštěný do jednotlivých butiků. Když jsem vstoupila do Les Senteurs, překvapilo mě, jak je to relativně maličký obchod. Ale ty regály jsou našlapané flakony, z nich některé znám a mám, ale většinu jsem dosud obdivovala pouze na internetu. Tady si na ně můžete sáhnout, očichat, vyzkoušet. Fascinující.

Trochu jsem to čekala a udělala si domácí přípravu. Prolezla nabídku a vybrala jsem si vůně či značky, ke kterým se běžně nedostanu a na které se tudíž zaměřím. Přesto, když jsem to uviděla v reále, bylo těžké předsevzetí dodržet. Běhala jsem od regálu k regálu stříkala na papírky, které jsem vzápětí ztrácela a vykřikovala něco o ráji na na zemi.

Už to vypadalo, že budu potřebovat kýbl studené vody na hlavu, ale nakonec, asi po třičtvrtěhodině, jsem se přece jen vzpamatovala a věnovala se tomu, čemu jsem původně chtěla a zároveň zpracovávala prodavače o nějaké ty vzorky. Chtěla jsem nakoupit nějaké sety vzorečků, ale v Les Senteurs nic takového nevedou. Uvažovala jsem i o nákupu flakonu, ale to jsem vzdala. Pokud je to, co chcete, k sehnání jinde, v Londýně se rozhodně nevyplatí nakupovat, Les Senteurs nevyjímaje.

Malleho “koutek”

Snažila jsem se zaměřit na britské značky, které u nás nejsou běžně k sehnání a pak taky na tři nové vůně, které letos vyšly pod značkou Mona di Orio jako Monogram Collection. Vzorky novinek Mony di Orio se mi nakonec podařilo z prodavače vyrazit, takže se můžete těšit na recenzi v některém z příštích článků.

Od těch britských (a irských) značek mám jen papírky, pozakládané v moc hezkém katalogu Les Senteurs, takže to zase bude jen takové letmé seznámení. Na základě papírku se recenze napsat nedá. Některé mě ale zaujaly a budu shánět vzorky. Teď začnu třeba Papillon Artisan Perfumes.

Papillony jsem zapomněla vyfotit, tak aspoň Kilianuv “koutek”

Papillon Artisan Perfumes je mladá (2011) britská značka patřící Liz Moore. Věnuje se tvorbě parfémů na zakázku, ale letos vydala řadu obsahující tři vůně. Všechny jsou pouze ve flakonech o objemu 50ml v koncentraci edp za cca 120,-EUR. A kromě Les Senteurs je seženete třeba na Parfumarii.

Anubis je temný a tajemný. Voní po dřevě a kůži a kouři. Nomen omen. Jen mám takový dojem, že tohle už tu bylo tisíckrát a nic nového a převratného Anubis nepřináší, ale je to jen dojem z papírku. Budiž jí ke cti, že ani v drydownu nesládne, drží si svou krásnou zakouřenou suchost. Dokonale unisexová.

Pro Tobacco Rose platí taktéž nomen omen. Je to propracovaná chypré. Plná růže, zpočátku chladně kovově odtažitá, ale ve finále dospělá, dokonalá dáma, která má ale temnější minulost, nebezpečná a smyslná. Zapálí si voňavý doutník a má vás na háku.

Angelique mě zaujala nejvíc. Je totiž taková neklidná. Osciluje mezi květinovou sladkostí a zemitostí, mezi podtónem semišové broskvové slupky a pudrovým kosatcem. Dráždí tím, že i z toho papírku voní pokaždé trochu jinak. Stojí za důkladnější otestování.

Všechny tři jsou nesporně kvalitní s výbornou výdrží. Přemýšlím o koupi Angelique a určitě budu napjatě sledovat další počiny téhle nadějné značky.

O těch dalších značkách zase příště. Nakonec ještě malá závěrečná směs fotek z Les Senteurs a ulic adventního Londýna. Už se těším na jarní Paříž.