Baiana / O.P.S.O. (nová ambra)

Parfémová Itálie je nesmírně bohatá a taky hodně uzavřená. Parfuméři nejsou snobové, kteří se stýkají jen s francouzskou a ruskou šlechtou a arabskými šejky, ani strážci starých německých rodinných receptů, technologií a zaklínadel a už vůbec ne byznysmeni, u kterých prvním parametrem tvorby je dispozice produktu (jakože vůně) k úspěšnému prodeji.

Stereotypem současného italského parfuméra je bohém, který přes den drží siestu a večer popíjí espreso a aperitivi s hlučnými kamarády v baru. A tak mu nezbývá čas na dřinu jménem marketing. Nebere sebe ani parfémy moc vážně, dělá si vůně pro radost sobě, dětem a babičce, kašle na tradice, kontinuitu značky, na reklamu, na obaly, vůně přelévá, zahřívá, mrazí a reformuluje podle okamžité inspirace náladou v baru. Jak by se asi vůně, inspirace a atmosféra dala zachytit do jedniček a nul? Tuhle nudnou fachu u počítače ať dělá někdo jiný, specialisti z jiných oborů. Tím se italská niche produkce ve světe propojeném globální datovou silnicí, dostává do izolace. Ale přece…není to přirozená izolace říše vůní, když informace pro nejdůležitější smysl nejde poslat mailem?

Italská izolace má několik efektů a všechny jsou pozitivní, přestože jako první negativum každého napadne: nikdo o nich neví, nikdo si je nemůže nikde blízko koupit, ani nechat poslat. Máme teď takové zvyky všeobecné dostupnosti, že? Vy si už nepamatujete dobu, kdy jste si pro francouzskou kabelku museli zajet do Paříže? Kdy nešla koupit jen tak, že dnes odpoledne si skočím do Pařížské? Onošenou šálu Chanel jste mohli sehnat jedině po hodinách pátrání na blešáku a po starožitnictvích v Paříži, žádné marocké tržiště na e-bayi, kde vás může přechtračit kdejaká uklízečka z Rumunska (nic proti uklízečkám z Rumunska, ale mne vždycky na e-bayi někdo přechtračí). Pro saharskou růži se muselo na Saharu a pro démantoid na Srí Lanku. To byly věci, které měly hodnotu. Ne finanční, ale emocionální, ty věci v sobě nesly celou cestu k jejich získání a člověk se jich pak nerad zbavoval. Byly to věci – kámoši. Frknout starou kabelku Gucci z výletu za úspěšné státnice na e-bay? Nikdy!

Takže nedostupnost za mne: SUPER! Baví mne poflakovat se po parfumerkách v Itálii, plkat o počasí a o zlodějských politicích v Evropě a BTW přitom narazit tamhle na nějakou lacinou bezvadnou toaletní výbavu s vůní florentských lilií a parmských fialek, tamhle na něco nóbl luxusního ze šafránu z jediné královské zahrady v Římě, na parfuméra, co si sám jezdí vybírat kosatce pro destilaci, na dědičku, která obsluhuje za pultem třistaleté rodinné lékárny, jejich věhlasné značce dělá marketing a dokáže o tom hodiny plkat a klít přitom jak operaio, nebo na výprodej japonských a francouzských pokladů po 15 eurech.

A úplně nejvíc mne baví, když uvidím něco, co jsem ještě nikdy neviděla, moc to nestojí, skrývá se za tím nějaký hezký příběh a je to úžasné! A náramné je to taky proto, že kdybych seděla doma na zadku, tak bych na to nikdy nekápla, a po cestě prožiju spoustu emocí a zážitků, které se všechny uloží do té jedné, objevené vůně. Do Baiany od O.P.S.O. se mi uložila milá společnost prodavaček z parfumerie Raggi v Bologni. Ne, že by takové ježibaby pracovaly jen v téhle parfumerii. Proto myslím, že jsem odhalila tajný klan Alfa-Gamma-Pí z jedné mezinárodní obchodní školy, kde se učí, že když zákazník něco MOC CHCE, tak toho taky DOSÁHNE, ale jejich úkolem je mu tu cestu tak zkomplikovat, zatraktivnit a okořenit hard-core-psycho momenty, že si zážitek z dobývání bude nadosmrti pamatovat. Vítězství, korunované upuštěním těžce vydělaných zlaťáků do poklady čarodějného klanu, se mu navždy zapíše do hluboko srdce a bude si voňavky o to víc vážit, i v době, kdy už se mu zahojí všechny šrámy a zranění z boje s personálem parfumerie. Jsou rozptýlené po celém světě, ale jedna ročníková královna pracuje v Benátkách v jedné luxusní maličké parfumerii. Za její vrcholný kousek považuju, když se po našem vstupu do shopu otočila čelem ke zdi, vůbec se jí nezachvěl spár třímající šálek s espresem a zasyčela do regálů rozeklaným jazykem “a hlavně mi na ty flakony nesahejte”. Derad si pani okamžitě oblíbil.

Na Baianu/OPSO jsem narazila někde…někde. Začátkem roku 2013. Netuším, kde jsem si stříkla na lístek. Pamatovala jsem si jen: flakon s hodně blbým plastovým víčkem, divný název a zvláštně lahodná balzamická vůně, ve které bylo něco nového, hořkého, moderního, a něco starého, co mne pořád nutilo si říkat, že to přece znám.

Začátek vůně je silně pižmově a bíle květinový, se známkami pepře a bergamotu – kdo může Pětku, bude se mu líbit. Ale koncert nastane po pěti minutách: nastoupí jantarová, tekutá, teplá zlatá, nasládlá ambra. Ta je naprosto dominantní, ale nestrhává celou pozornost: přihrává jí teplý neslazený, vanilkový pudink s plnotučným mlékem (stoprocentně mysorský santál, ten umí tenhlé krásný mléčný efekt) ochucený troškou karamelu a kakaa, a proti tomu stojí kontrastní pikantní balíček: kýchací růžový pepř, kosatcový pudr a jemná, čistá, hořká pačuli a především úplně nový, nevídaný, muškátový oříšek. Nedokážu jmenovat jedinou vůni, kde by muškátový oříšek byl takto výrazný, v této suché formě, jako když strouhnete zčerstva přs skleněné struhdalo. Vletí vám do nosu a zaměstná ho tak, že ho pořád bude hledat. To je tak zajímavá položka!. Kořeněná část nestojí proti balzamické, ale kráčí si bok po boku a  notují si do kroku. Výsledek je plný, kulatý, lahodný, jako vlažné mléko v teplém odpoledni na dřevené terase. Kytky jakoby se nekonaly. Díky pryskyřicím se nespustí Baiana až do gurmánskosti, u zákusku byste taky čekali víc cukru a sladkosti; ale nemá k ní daleko. Od jiných orientálek s vanilkou a kořením se zase liší tou velejemností kořenné složky.

Výdrž je úžasná, několikahodinová, stejně tak siláž; výrobce uvádí, že ve flakonech jej extrait; nejde asi o čistý parfém, nicméně koncentrace je znatelně silnější, než u běžných EdP, obvzvlášť těch jemných balzamických.

Baiana je jedinečná a neobvyklá, originální. Ambra není zrovna hitem posledních let, není příliš výrazná a zajímavá, potřebuje čas a prostředí k rozvonění. Baina není prvoplánově postavená, začátek je celkem nezajímavý, takže na regále v běžné parfumerii je neprodejná. K jejímu vyzkoušení potřebujete klid a vlídné prostředí.

Složení: bergamot, citron, růžový pepř, muškátový oříček, kostec, růže, konvalinka, santál, pačuli, vanilka, pižmo, ambra.

Do parfumerie Raggi loni v Bologni jsem pro ni šla už najisto: dozkoušet, zjistit cenu a pokud bude přijatelná – koupit. I při druhé zkoušce mne naprosto nadchla, cena úžasná: 65€ za 100ml EXTRAITU (!!),  Deradovi se líbila, tudíž bylo rozhodnuto. Tedy na mojí straně. Stregy za pultem (protože v Raggi se nezkouší volně, ale hezky postaru, na nic nesahat) se mezi tím telepaticky dohodly, že dnes to ještě nebude. A neprodaly. Celý nákup nám tak znepříjemnily, že jsem v jednu chvíli popadla Derada za ruku a s naší obvyklou frází “deme do pihele” jsem ho proti jeho vůli odtáhla (teda my to ve skutečnosti říkáme trochu jinak, ale nechtěla jsem vyhledávače zmást, aby nám sem netahaly nějaké sprosťáky). Deradovi se to nelíbilo, dělal, že prodavačkami udíleným zákazům nerozumí, vklínil se za pult a v klidu zkoušel co mu padlo do tlapy. Když se k němu nějaká přiblížila se zlostným příkazem ve tváři, usmál se se slovy “Can I..?” a nevzrušeně pokračoval. To on dělá vždycky, ony přece jen na zákazníka ječet nebudou, pokaždé mu to vyjde, navíc ten jeho něžný hlásek a líbezný výraz ublíženého štěňátka… No a zároveň na mne druhým koutkem vždycky štěká “Přece si u NICH nic nekoupíš!”. Takže nekoupila. O.P.S.O. je jedna z těch super nedostupných značek, takže co teď? Musím si pro ni do Itálie zajet letos. Díky, brácho!

Zdroj: www.ebay.it

O.P.S.O. je jedna ze značek, která ze zvedly z popela po 85 letech jako Fénix a a je úzce spojená s vůní Violetta di Parma / Borsari a s jedním nadaným grafikem, který přispěl do světové reklamy podobným vkladem, jako Pierre-Alphonse Mussot. To je ten krásný příběh za značkou a protože je to dnes už dlouhý, najdete ho brzy tady.