• Výstavy parfémů: ESXENCE MILANO 2011 – 2.

…zbytek včerejšího povídání o výstavě Esxence Milano 2011 

ESXENCE MILANO 2011 – přehlídka novinek

Acqua di Genova – nestihla jsem všechno, a jednou z těch opomenutých značek je tahle italská Její nadutost. Před stopadesáti lety se stala dvorním dodavatelem savojského dvora a uvedla se tak zdařile, že všechny významné osoby své doby ji nezbytně musely nosit do společnosti. Dneska už to tak není (kdoví, čím voní Berlusconi, mimo peněz a feromonů), ale značka je pořád na výsluní. Vyrábí dvě řady vůní, první větev jsou čtyři klasické vůně podle receptur z roku 1853 (kolínská, Gold, Silver a GEnes); nová série se jmenuje Fontana di Trevi a parfémy mají římská čísla, která nejdou po sobě, asi to něco znamená (XII, XIII, XIV, XVI…?) a je z roku 2011 a tu právě na Esxenci představovali. Jinak o ní nic nevím, počkejte za rok. Vlastně teď už je to jen za půl.
Zajímavostí značky je, že půllitrovky klasické kolínské Acqua Collonia Classica i s tím balonkem byly rozestavěné po různých výklencích a stolcích v sálech, kde probíhaly přednášky a kursy, k dispozici návštěvníkům. Každý se mohl osprchovat a asi to každý dělal, flašky byly poloprázdné, ale stejně v tom obrovském prostoru nebyla cítit.
Histoires de parfum – téhle značce, která vznikla v roce 2000, jsem se vyhnula schválně, protože na ni zatím nemám morál. Nemám ráda značky, které mají moc vůní, ztrácím se v tom. Vůbec netuším, kolik vůní má HDP, určitě přes dvacet a tak jsem se jí zatím vyhýbala. Mají totiž třeba tři vůně s názvem „Tuberose„, liší se číslem 1-3 a mají být jakože studená, teplá, suchá nebo tak nějak; jiná charakteristika zase říká že 1 je pudrově-květinová, druhá květinová a 3 je dřevitá. Zkoušela jsem je později v Paříži v prodejně, nedokážu v nich najít nějakou souvislost, jak se mi prodavač snažil vnutit, podle mne jsou to tři úplně jiné vůně.
Pak mají sadu vůní, které se jmenují 1804, 1826, 1873…… což jsou data narození různých osobností, například 1740 je vůně Makýze de Sade a ve složení má slaměnku, což není česky tak zajímavé, ale anglicky je to immortele a to už sedí.

Prostě jako předtím – je jich moc a mají blbé názvy, nepamatuju si to a pustím se do nich, až budu mít moře času. Nicméně jednu fotku ukážu ráda, stojí za to vystavit toho týpka stojícícho za pultem, je to parfumér Gerald Ghislain a taky se mi líbí ta jejich výstavka skleněných trychtýřů – mají to tak i v prodejnách a vůně se tam krásně rozleží a dobře se inhaluje, akorát si tester nemůžete odnést sebou.
MEMO PARIS  – to je taková príma značka, parfémy jsou pojmenované po různých místech světa, ingredience přírodní, majitelka firmy a spolunos mladá, chytrá, schopná a hezká. Taky jedna z těch skromných firem se senzační a nositelnou nabídkou. Chystám vám recenzi Inlé, kterou jsem si nedávno pořídila, takže k tomu zatím nic, jen pár roztřesených fotek (světlá hlava v pozadí mezi červeným kabátem a díckou s orgasmem patří Vero Kern).
Etat Libre d`Orange, Svobodná pomerančová republika je taková srandovní značka (nedávno jsem tady o ní psala v příspěvku o podivných parfémech). Vznikla v roce 2006 (tedy vydala první parfém) a je to takový hezký projekt, jejich vůně jsou senzační a asi nenositelné. Jmenují se třeba „Palácová běhna“, „Tlustý elektrikář“ nebo „Žvýkačka a kadidlo“ a já mám objednané vzorky, tak se uvidí.
TO na etiketě na fotce je přesně TO, (na) co myslíte. Jmenuje se „Sécretions magnifiques“ a být cíti po tělních tekutinách a složení je úplně blbé: mlíko, iris, oppoponax, santál, kokos.

BYREDO beze slov, v téhle konkurenci nuda, šeď…
MOLINARD, před výstavou se mi ještě zdál jako super zajímavá značka.
BULEGA, vlastně ani nevím, jak to voní, oslnilo mne to tak, že jsem zapomněla čuchat. Ten poslední parfém má ve víčku zalité rubínové srdce a leží na norkovi. Jedině na norkovi! Navíc mne promotér překvapil nečekanou a nevlídnou otázkou „Proč to fotíte?“, tak jsem vysmahla. Měli parfumerii a chodili jim tam lidi…

Nepřehledný vznešený CREED

FARMACIA SS. ANNUNZIATA. Nejsem si jistá, jestli jsem sem tyhle fotky už nedávala – dáma na obrázku, která mi chlapským hlasem vyprávěla drby o jejich marketingu, který nepochopil slovní hřížku „Aroma di te“ (tvoje vůně) a přejmenoval vůni na „Aroma di thé“ (čajová vůně), najdete taky na webu Farmacie a v jejich lékárnách, je dědička a spolumajitelka značky. A byla moc fajn.
Podezřelý modrý předmět, opakující se na obrázcích, není nic tajného, je to můj parfémový pořadač.

HYPE NOSE. Vyrábějí jen voňavé svíčky, za to můžete mít pečený karamel, hruškovou čokoládu, hořící gumu, višňový nářez a tak…

OMNIA PROFUMO. Absolutně neznámá španělská značka, ani se moc neprosazovali, seděli v koutku a mlčeli. Ale měli moc pěkně vystavené vůně (a netuším, jak to vonělo): nazvané jsou podle drahokamů a polodrahokamů, ty byly nasypané v baňkách a na ně stříkali vůni. I flakony vypadají jako z alchymistické laborky Rudolfa II.

MONTALE. Značky, které mají své butiky, na výstavách obcházím, ať se nezdržuju; ale pěkný stánek a Pierre Montale osobně…
NEZ Á NEZ. Sem jsem šla hlavně kvůli Figues et Garçons a Hiroshima mon Amour. Ale prezentovali novinku Immortelle Marilyn, a k těm ostatním vůním se ani nešlo dostat. Navíc to stříkali na vatové tamponky, které měli nasypané ve skleněném válci a dost vyčichlé, ostatní vůně měla nastříkané na bažantích perech a schované úplně vzadu. Žádost o postříkání papírku hosteska odmítla, že má jen jeden tester. Mezi mnou a touto značkou nevznikl žádný vztah.
NOBILE 1942. Taková pěkná značka a on tam byl takový ukecaný slizounek, který mi chtěl furt něco vykládat. Flakon nedal z ruky, kroužil mi s ním kolem nosu a plkal a plkal a dokonce se chtěl i fotit, no kuš. Něco jsem vyzkoušela, ale jen tajně, když se nedíval.
Ta motorka je Isota Fraschini a vystavovali tam vůni tohohle názvu. Přes slizounka se mi k ní ale nepodařilo dostat (ona byla stejně pánská, tak by se mi asi ani nelíbila), ale stejně mne to mrzí, je to absolutně nedostupná limitovaná vzácnost. Aspoň koutkem oka, jednou čichovou buňkou…za rok se k ní dostanu, odlákám pozornost a …
PRUDENCE PARIS. Australanka z Paříže Prudence byla trochu jebnutá blondýna, měla flakonky obleptané flitrama a korálkovýma kytičkama (a vůbec všechno, měla flitrovou i kalkulačku a stojánek na izolepu) a všechny vůně strašně pačulové a růžové a jednu měla jako kopii Ligt Blue (ale lepší, bez toho lepivého jabka). Pod stolem měla plyšového pudla, vlasy naondulované jako Ala Pugačeva a celkově vypadala jako transmuž, ale dala mi růžové mydélko v kapsičce z ručního papíru, tak si to u mně vyžehlila. Má styl, to se musí nechat, zase kdo jezdí na výlety s plyšákem, že?

TESTA MAURA. Úžasné! Za rok jdu zase a koupím si od Xaviera cokoliv – všechny ty vůně mají takový zvláštní bylinný základ, úplně mi to teď proletělo nosem, jak o tom píšu. Mají rozdílné složení, ale na stejném pozadí (něco jako Prada – každá má jiné ingredience a přitom všechny voní stejně). Samozřejmě všechno unisex. Nejvíc se mi líbila Mia Murza, což je prý soliflor slaměnky (ale určitě není, to si myslí jen Fragrantica – brzy vytáhnu katalog Testa Maura a budu se chystat na příští Esxenci, tak si to upřesním). Xavier Torre byl komunikativní, ale zazvonil mu telefon, když jsme spolu mluvili a mně už se nechtělo čekat – za rok to dokončíme.

SO OUD. Protože jsem strávila hodinu u protějšího stánku (Nasomatto), nestihla jsem se pověnovat těmto laboratorně půvabným flakonkům. Vyzkoušela jsem jen pár tipů, co jsem měla připravených v modrémšanonu, ale všechno to byl oud (aha!). Nechávám si je napřesrok.

A pro ty, koho by parfémy na výstavě ESXENCE MILANO 2011 nezajímaly, divné, ale také jsou takoví lidé, mám jen tak pár fotek Milána z shoppingu.

Aktualizováno dnes: Protože pár lombardských galerií jste tady už viděli, dám pár fotek bez komentářů, jak to dělají na ČT3, když nemají co vysílat (mmch: víte, že to vymyslela BBC už v roce 81 a to proto, že chtěli použít drahý obrazový materiál, který se jim nevešel do zpravodajství? A bez komentáře je to proto, že kdyby to pojali jako reportáž, vyžadovalo by to přípravu a zpracování a za to nechtěl nikdo platit. K obrázkům si navíc každý divák může přimyslet, co chce, a tak se vysílají v tomto režimu POUZE tragédie a ještě se sestříhají tak, aby zůstaly jen ty nejdrastičtější momenty).
APERITIVO, na tebe je vždycky spoleh – fotky můžete vidět tady.
Nákupy ve dne,

nákupy v noci.Milano není nijak zvlášť zajímavé město. Zajímavé je jen to, že ulice jsou plné porche, lamborghini, aston martinů v nevídané míře…parkuje se kdekoliv, jako v Bratislavě, a tak z třetiny těch aut vždycky vyleze nějaká dlouhonohá modelka a maže k nějakému butiku na přehlídku. Tady asi modelky nouzi nemají. Lidi jsou tak oblíknutí, že i Rusky ve své oblíbené kombinaci adidasfidel+norkový kožich+nejdražší kostkovaná kabelka vypadaly nenápadně. Anna delo Russo je taková šeď všedního dne (to není moje foto, ovšem, bohužel). V ruce drží sobola Prada, kterého má i Ivana Gottová.

Když na nákupy nemáte nervy, běžte na čokoládu do čokoládové ulice.

No a samozřejmě musíte na střechu Il Duomo

  Za zmínku stojí, že v ulici okolo Il Duomo je obchodní dům La Rinascente http://www.rinascente.it/webapp/, což je italská obdoba Galeries Lafayette nebo Printemps a saturujete si tam vaše choutky; např. 3/4 přízemí je věnováno vůním, najdete tam nejen Forda, který už je všude, ale třeba Jo Malone nebo komplet sortiment Estée Lauder včetně privátek, které jsou vystavené i s těma krásnýma víčkama, exkluzivky Guerlain…no a kabelky jakékoliv!

Běžná prodejna voňavek. Na vozíčkách měli vystavené všechny testery bez říkání, bylo tam VŠECKO – třeba komplet Guerlain, Lutens, Dior, Amouage...parfémové nákupy v Miláně jsou lábuž!