• Na výstavu: voňavé sklo na zámku v Lešné

Nedá mi to. Nedá mi to, abych se neúčastnila jakékoliv voňavé akce, aktivity, happeningu, který se děje v rádiusu tak asi 1.000km. Rodina už si zvykla, já se za to s nima účastním jejich kratochvílí a občas uvařím. Výstava Voňavé sklo a skrytá krása mne lákala už delší dobu a tak na oplátku za historická auta a Hitlerův tunel mne na zámek v Lešné u Valmezu konečně vzali (pozor! Neplést s Lešnou u Zlína, kde je známá ZOO!) Bohužel první událost, která se udála, bylo, že se mi po téhle fotce vybil foťák. Takže si říkám, že vám nejde ani tak o krásu, jako o informační hodnotu obrázků…no prostě mám zase hnusné fotky.

Kdo sledoval diskusi na FB ví, že jsem tipovala počet flakonů na stovky – můj odhad byl 700ks, starší muž říká 500, mladý muž říká 13 (ale na to se nedá spolehnout, podle něj štyry a vosum je stojedna).


Sběratelka Erika Bubeníková, která flakony na výstavu půjčila, jich má doma 2.500, z toho  tisíc komerčních – to je to, co jsem chtěla vidět. Měla jsem představu, že uvidím nádheru polepenou barevnými etiketami věhlasné voňavé historie, jako na blešáku na Saint Martin v Paříži. Z těch odhadem 500-700 lahviček je tam komerčních odhadem 200-250. Ale ta nejvěhlasnější tam je:

Bohužel pro mne je výstava zaměřená spíš na toaletní sklo, tedy obaly, ve kterých si lidi od 16. století skladovali doma voňavé látky, oleje, byliny, mycí prostředky, koupelové soli…
Samozřejmě především české sklo a výrobky z česko-německého pohraničí. Flakonky jsou pečlivě očíslované a popsané, bohužel to je všechno, co se o nich dozvíte. Slečna průvodkyně je chytrá, příjemná a kovaná v historii, bohužel k parfumerii ví jen to, co jí napsali. Pokud nejste znalci historie českého skla (nejsem) a obdivovatelem jeho krásy (nejsem), tahle část vám moc neřekne.
A přitom nabízí takový prostor pro prezentaci českých sklářů jako výrobců komerčního skla pro světové parfumerie, ke kteréž tradici se teď strašlivě pomaličku vracíme, ale vracíme (třeba Micallef, Heely…). Pár z flakonů určitě poznáte, třeba zelené a modré minikolečka z “jadeitu”, které nechyběly ve výbavě žádné z babiček z města.
Některé z nich byly zajímavé, figurky lidí, zvířat, kovové pudřenky…dohromady blýskavé a hezké.

 
Vedle velké expozice toaletních lahviček jsem ve třech poličkách končeně našla, so jsem hledala. Ťuťuňuňu miniaturka Chanelu No.5, mini Šuliméro, maxi Jicky,
Mitsoukos krabičkou, kterou už třičtvrtě roku prodává někkdo marně na Aukru (pro případné zájemce),

čtyři velikosti Soir de Paris, mojí oblíbenkyně (jediná z výstavy, kterou mám taky – ta úplně vpravo, ale já ji mám i s krabičkou, etiketou a obsahem, připravenou ke srovnávací recenzi se současnou verzí),
a pět flakonků, které mi udělaly velkou radost, protože Chypre / Coty jsem vždycky chtěla vidět (číslo 11, bohužel jak je vyfocená, tak byla viditelná i ve skutečnosti, škoda),

 
kavalír Dandy d´Orsay byl vždycky můj favorit,

nevěřila jsem, že J.F. SCHWARZLOSE Berlin, přes všechny moje sympatie, někdy nějaké voňavky vyráběl,

zvláštní lahvičku Dans la Nuit od Wortha jsem si vždycky jen představovala podle fotek,
 

a Penhaligonská kolínská mi najednou přišla jako starý známý: kromě bublinek ve skleněné kuličce na víčku je absolutně stejný, jako dnes.
 

Ještě si tak moct čuchnout!  Tohle byla pro mne nejzajímavější část výstavy. Bohužel opět vše bez informací, bez popisků, bez výkladu.

Expozice českých vůní je malinko líp popsaná, bohužel představuje jen dárce vůní, ne vůně samotné. Takže se dozvíme, že nadaná švadlenka a tanečnice, která měla za muže baviče Járu Štercla, vlastnila flakonek, bohužel ale nic o jeho obsahu a původu. Nicméně i mezi českými vůněmi najdete zábavné staré známé.

Flakony najdete ve dvou místnostech celkem ve třech větších vitrínách a ve třech skříňkách jako z Ikey (víte co myslím, jak v nich všichni máme voňavky). Na chodbě je pak ještě pár plakátů a dva pulty s kosmetikou: zajímavé i úsměvné…

Bonusem vám budiž výstava replik historického prádla, které si můžete za paravánem i vyzkoušet. Mně nebyla. Požádala jsem průvodkyni, aby výklad o prádle vynechala (byli jsme na prohlídce jen my tři), ale nedala se odradit, nám zase bylo blbé ji ignorovat, takže muži ji tak nějak z nudy sledovali a já jsem si prohlížela vonice. Starší muž položil kontrolní otázku ohledně modrotisku, průvodkyně nedokázala odpovědět a já ho podezírám z lehké zlomyslnosti na oplátku, nakonec jsme z toho, myslím, byli lehce přiotrávení všichni čtyři.

Takže doporučit, nebo ne? V českých, tradičně nevonících vodách, počin rozhodně ojedinělý. Pro někoho lehce zkušenějšího bude asi trochu málo. Pro laika zase, podle mého soudu, nezajímavý – nikdo z lidí, kteří si zároveň s námi kupovali lístky, neměl o tuto expozici zájem. Na druhou stranu zámek je čisťounký a udržovaný a veskrze sympatický

a celá lokalita stojí za rodinný výlet: přímo na zámku jsou další, klasičtější okruhy, v prvním patře pěkná herna pro děti, součástí je volně přístupná expozice vycpaných místních ptáků (pro mne hrůzostrašná, muži byli nadšeni), historická školní třída a rozlehlý, udržovaný anglický park s veverkami (nevycpanými). Naproti zámku je otevřený zajímavý kostel a v nedalekém Valašském Meziříčí, v dalším z Kinských zámků patřících k Muzeu regionu Valašsko najdete třeba zajímavou expozici autíček z krabiček. Po cestě na Olomouc/Prahu pak nezapomeňte na výše zmíněný Hitlerův tunel, muži, dá se projet autem skrz!, dejte si v Teplicích nad Bečvou teplé lázeňské oplatky (za 5Kč/ks, sic!) a s děckama běžte nakrmit kachny, které se bojí ryb, proplétajících se mezi vývěry bublin ze dna Bečvy a kradoucí ptákům rozhlíky ze zobáků. Přímo naproti kolonády je Hranická propast, nejhlubší díra nejen u nás, ale i ve střední Evropě (kdepak Macocha!) a o  kilák dál zajímavé Zbrašovské aragonitové jeskyně. Na jídlo rozhodně do blízké Vápenky. Kdo by ještě neměl dost, tak hurá na hrad Helfštýn, na expozici kovářství, anebo si termín naplánujte na datum konání jízdy historických vozidel, končící na nádvoří hradu či na soutěž uměleckých kovářů Hefaistos, která se konává na hradě po celý týden (snad se to ještě koná…).
Tak. Kdo dočetl až sem, za odměnu dostane jednu moji selfie.

Přece nezůstanu pozadu za USB.